Z koňského sedla

Parkur

18. února 2014 v 16:56 | luci |  Jízda na koni

PARKUR


V porovnání s jinými jezdeckými sporty vzniklo skokové nebo parkurové ježdění jako sportovní disciplína poměrně pozdě. Dobrý a silný skokan byl využván zejména pro honební ježdění a v kavalériích. První oficiální parkurová soutěž v roce 1864 v Dublinu. Teprve v roce 1912 se tento sport stal součástí olympijských her. Za zakladatele moderního skokového stylu můžeme považovat Frederica Caprilliho. Tento Ital předvedl nový styl sedu jezdce, kterým se jezdec přizpůsobuje pohybu koně. Dnes tento sed nazýváme lehký stehenní sed. Většina koní skáče ve volnosti dobře a ráda, těžkosti nastanou, když má kůň udřžet rovnováhu při skoku jezdcem na hřbetě. Proto je dobrý soulad mezi koněm a jezdcem nutný. Jezdec nesmí svou hmotností rušit koně v jeho rovnováze.

Skokové sedlo- toto sedlo se od ostatních liší , že má silnější a více dopředu posunuté kolenní opěrky a hluboké posedlí. Avšak dobře skákat se dá i s všestranným sedlem.
Parkurový bičík- tento bičík je krátký, jezdec ho může nechát spývat dolů směrem k ramenům koně, tímto způsobem bičík koně neřuší. V parkurové soutěži nesmí bičík přesáhnout délku 75 cm.
 

Bandáže
pro ochranu a podporu končetin při práci se často používají bandáže. Používáme-li bandáže, jedůležité, abychom je správným způsobem nesadili. Špatné bandážování nepřináší ten správný efekt a může být pro koně škodlivé. Příliž utažené bandáže ztěžují krevní oběh, příliž volné bandáže mohou během jízdy padat a způsebit tak nehodu.




Kamaše
Kamaše se vyrábějí z kůže nebo z filce, který je kůží zpevněm. Nasazení kamaší je snadné a rychlé. Při pořizování kamaší dbáme na jejich správnou velikost pro našeho koně.



Zvony na kopyta
Zvony se používají pro ochranu kopytních patek a korunkového okraje. Zvony jsou většinou gumové a pro skokové ježdění jsou velmi užitečné.





Strouhavky
Někteří koně při práci ,,strouhají,,. Strouhání znamená střetávání se dvou sousedních končetin, čímž hrozí zranění jedné nebo obou končetin. Ohrožená místa jsou zejména spěnkové klouby a holeně, zejména pokud má kůň podkovy. Strouhavky mohou takovým zraněním zabránit.



Chráníč břicha

Koním, kteří se při skoku silně ohýbají a skládají přední končetiny pod břicho, se větčinou nasazuje chránič břicha, aby se do břicha nekopaly.




Čabraka na uši
Čabraka na uších zamezuje muškám a jinému hmyzu vlétnout do uší. Existují i čabraky na celou hlavu, chrání uči, oči i nozdry.



Skokový kůň
Dobré skokany najdeme mezi koňmi různých plemen. Žádné pevné míry zde neexistují. Samozdřejmě, že korektní stavba těla pro skokana je velmi důležitá. Holeně by neměly být příliš dlouhé, kopyta by měla být pevná a dobře tvarovaná. Záď koně je důležitá pro sílu odskoku, a proto by měla být kulatá a silná a dobrými hlezny. Velmi krátký hřbet je pro skokového koně nevhodný, neboť bude mít problémy přenést se přes překážku. Dále musí být skokan ve vynikající kondici.



Nájezd na překážku
Na překážku najíždí jezdec v pravidelném tempu a rytmu. Jezdec koně holeněmi pobízí, aby před překážkou nezastavil. Jezdec by se měl snažit navádět koně na překážku rovně, aby kůň byl před odskokem v optimální rovnováze. Typ překážky určuje také tempo. Šířkové skoky vyžaduje rychlejší tempo. Ruce jezdce sledují hlavu koně a posunou se dopředu ve chvíli, kdy kůň před odskokem natahuje a snižije krk, a tím mu uvolní prostor k odskoku.



Odskok
Aby se kůň mohl připravit k odskoku, sníží před odskokem hlavu a krk. Při odrazu podsune zadní končetiny hodně dopředu pod sebe a zvedá krk. Následuje zdvižení předních končetin, napnutí a odraz končetin zadních. Ve chvíli, kdy se kůň odráží od země, musí jezdec přenést svou váhu dopředu a sledovat pohyb koně. Přitom jezdec dbá na udržení lehkého kontaktu s hubou koně a ve chvíli, kdy kůň natahúje krk, posune ruce dopředu. Tato část je nejtěžší fáze skoku. Jezdec musí přesně v pravou chvíli zaujmout správné držení těla a předklonit se ve chvíli, kdy se kůň odráží od země. Předkloní-li se příliž brzy, vyvede koně zatížením předku z rovnováhy. Nepředkloní-li se včas jde za pohybem koně a tahá za otěže.




Nad překážkou
V této fázi má kůň všechny končetiny ve vyduchu a v podstatě se ,,vznáší,, nad překážkou. Kohoutek by měl být v tomto momentě nejvyžší bod těla koně. Končetiny jsou pokrčeny a přitaženy k tělu. Jezdec nesmí v této fázi koně rušit, neboť vyžaduje koordinaci všech svalových partií. Tahání za otěže má za následek, že kůň nemá prostor k natažení krku a nemůže dobře přitahovat přední končetiny k tělu. Během letu se jezdec připraví k doskoku, a proto by se měl dívat stále před sebe. Hledí-li jezdec směrem dolů, bude zaostávat za pohybem.




Doskok
Při doskoku kůň natáhne přední končetiny, které dopadají na zem jako první. V momentě, kdy se dotknou země, zvedne kůň krk, aby získal rovnováhu a ztlumil dopad přenesením váhy na záď. Zadní končetiny dopadají téměř do stop předních končetin a kůŇ opět přejde do normálního cvalového nohosledu. Při doskoku nesmí jezdec bezvládně dopadnout plnou vahou zpět do sedla. Jakmile dopadnou i zadní končetiny na zem, pobídne jezdec koně vpřed. Koně nikdy po doskoku nezastavujeme náhle a hrubě.





Parkurové překážky


Kavalety
Kavalety jsou lehké dřevěné překážky vysoké 15-30 cm, které jsou na obou stranách podpírány křížem. Otáčením kavaletmůžeme měnita upravovat jejich výšku. Nedoporučuje se stavět kavalety na sebe. Takto vytvořená překážka může být nebezpečná.



Řada kavalet
Dobrý způsob, jak zlepšit rovnováhu koně s jezdcem na hřbetě a naučit ho odhadovat vzdálenost mezi překážkami , je překlusávání řad čtyř a šesti kavalet umístěných v určité vzdálenosti od sebe. Vzdálenost mezi kavaletami záleží na velikosti a prostornosti pohybu koně. Většinou to je od 1-1,40m.


Křížky
Rovný nájezd na překážku je velmi důležitý. V začátcích si můžeme pomoci postavením křížků před hlavní překážku. Křížek se skládá ze dvou překážkových stojenů a ze dvou kladin, přičemž kladiny zavěsíme na jedné straně do stojanu a na druhé je necháme na zemi. V prostředku tohoto malého skoku se kladiny kříží. Křížky směřují koně doprostřed, do nejnižšího bodu překážky.






Jednoduché překážky

Přes jednoduchou překážku se skáče jedním skokem. Dva nejdůležitější typy jednoduchých překážek jsou kolmý skok (takzvaný kolmák) a dvojbradlí neboli oxer


Kombinované překážky

Kombinace se skládá ze dvou, tří nebo více částí. Například trojskok se skládá ze tří skoků, které tvoří jednu překážku. Kombinace mají v parkuru jedno číslo. Jednotlivé skoky v jedné kombinaci se značí písmenem (A, B, C,). Pokud kůň odmítne v kombinaci skočit například skok C, musí jezdec absolvovat znovu celou kombinaci.

Výškové překážky

Výšková překážka je překonávána jedním skokem. Pro koně jsou čistě výškové překážky velmi nepříjemné, neboť u těchto překážek bývá větší problém určit dobrou vzdálenost odskoku. Všeobecně by se mělo na výškové překážky najíždět nepříliž rychle s dobře shromážděným koněm. Správné místo odskoku leží blíž překážky než například u šířkové překážky. Kůň musí vyskočit spíše nahoru než překlenout vzdálenost. Mezi výškové překážky patří kolmák, zeď a ohrada.

Šířkové překážky

Šířková překážka je stavěna v horizontální perspektivě. Přes tyto překážky musí kůň překlenout určitou vzdálenost. Patří sem různé typy oxerů a trojbradlí.



Kolmá překážka
Kolmák je svislá překážka stavěná pouze do výšky. Mezi stojany se zavěsí několik bariér nebo dřevěných prken nad sebe. Kolmák je školní příklad výškové překážky.




Zeď
Zeď je výšková překážka, která je složena z beden. Zvládnout tuto překážku je dost obtížné, neboť kůň nevidí místo doskoku.


Žolík
Žolík bývá nepříjemná, ale nezáludná překážka. Může být různě postaven. Žolík se většinou liší od běžných překážek určitým vzhledem, například spodek překážky může být tvořen nerovným kmenem stromu. Žolík bývá označen žolíkovou kresbou, upevněnou na stojanech překážky. Za překonání této překážky dostane jezdec v soutěžích postupné obtížnosti dvakrát tolik bodů než ze překonání poslední regulérní překážky.



Oxer
Při překonávání oxeru musí kůň skočit do výšky a zároveň překonat určitou vzdálenost. Vrchní bariéry jsou u oxeru ve stejné výšce. Je-li zadní bariéra upevněna výše než přední, hovoříme o dvojbradlí (double-bar). Dvojbradlí je pro koně příjemnější než klasický oxer. Přestože se oxer skládá z několika částí, je to jedna jednoduchá překážka a kůň ji musí překonat jedním skokem.


Trojbradlí (triple-bar)
Trojbradlí je šířková překážka skládající se ze tří šikmo stoupajících bariér. Tuto překážku zdolává kůň jedním skokem. Variantu trojbradlí představuje takzvaná pyramida, která má první a třetí bariéru ve stejné výšce - střední bariéra tvoří nejvyšší bor překážky.

Vodní příkop
Příkop naplněný vodou je známá parkurová překážka. Vodní příkop je většinou široký 2-4m a hluboký 10-15cm. Musí být vyhloubenv povrchu kolbiště. Je to čistě šířková překážka, která se liší také tím, že kůň při jejím špatném překonáním doskočí do vody. U této překážky je důležitá reakce koně na vodu. Na odskokové straně této překážky může být umístěna odskoková bariéra nebo nízká proutěná překážka, která nesmí být vyšší než 50cm. Doskok vodního příkopu musí být vyznačen bílou páskou, aby rozhodčí mohl lépe konstatovat případnou chybu.


Odskoková bariéra
Odskoková bariéra označuje místo odskoku. Někdy se tato bariéra pokládá za překážku a koni tak usnadňuje určení správného místa odskoku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama